Před noční modlitbou jsem vyfotil mobilem tuhle fotku. Ukazuje spoustu věcí. Záleží na tom, odkud se díváme a na co se díváme. Záleží, jak blízko jsme. Záleží, jaké světlo je všude okolo. Taky jde o to, kam padá stín.
Dívat bychom se měli vždy od sebe, tam všechno začíná. Nejdříve poznat sebe sama a řešit to, co jsem špatně udělal já, ne ten druhý....

Lidé si představují zázraky různě. Nejčastěji se domnívají, že jde o nějaké magické praktiky. Že se luskne prstem a "bum" - už je tady zázrak - nějaká hmatatelná změna. Pro mnoho lidí by to jistě byla např. výhra velkého množství peněz v loterii.
Ale víte co? Zázrak není žádná magie.
Zázrak je vidět Boha ve všem.
Zázrak je nepropadat zoufalství....

Noční modlitba je blízká spánku. Člověk se v ní oddává do neznámého a přece nadějného spočinutí. Ta noc venku za oknem se modlí. Je temná a svatá, je děsivá i sladká. Prosakuje do srdce. Tam se rozpíná temná noc, v srdci je neustálá noční modlitba. Slyšíte? To žhavé uhlí z věčného oltáře kdosi nese...
Temná noc se sama modlí....

Představa Božího milosrdenství může být berďájovsky nahlédnuta tak, že když já, jako hříšník, umím odpustit druhému člověku, tak v jaké nevymezitelné míře toho je schopen Bůh?
Chci-li se k Bohu přibližovat, pak musím pochopit, že tou cestou je právě milosrdenství. Ono je víc než oběť. Ono je víc než právo. Být milosrdný neznamená jen pláč nad...

V tichu už dávno všechno je. Teď jde jen o to, abychom tam vstoupili my. Člověče, dovol si vstoupit do katedrály ticha. Pusť z rukou všechny ty věci, co ti nabízí svět, nepotřebuješ je. Nahý jsi sem přišel a odejdeš nahý. Uvolni zatlé pěsti. Nemusíš nikomu hrozit. Jsi důležitý už jen tím, že jsi tady. Že jsi.
V tichu...

Náš život je vymezován. Jsme určování, ale také se určujeme. Jinými slovy: jsme vymezováni, ale také se vymezujeme. Už jen tím, že jsme někým konkrétním, že jsme lidskou osobou. Rozdílnost v jistém smyslu zakládá identitu, ale nejen rozdílnost je to, co z nás činí nás - konkrétního člověka.
Vymezit něco, jak se s tím v průběhu života setkáváme,...

Biskup Juraj Jordán Dovala napsal krásnou knížku s názvem "Chrám uprostřed tržiště". Tím hlavním, co název vystihuje, je myšlenka, že i uprostřed rušného tržiště si lze udržet vnitřní ticho a pokoj - že i tam lze být v chrámu.
To, v jakém stavu je naše nitro, nezávisí na vnějších podmínkách. Problém není v realitě, ale v nás. Své o...

Kolik už jsem viděl různých ezo maniaků a guru, kartářek, koučů a šarlatánů, kteří nabízejí, že vám právě oni změní život. Že vám otevřou čakry, energie a poznání duchovního světa. Někteří z nich rozdávají příručky a zaručené recepty. Občas tento způsob myšlení proniká i do církve. Krystaly, zvláštní duchařina a magická moc nad vším možným.
Lidé si...

Kéž bychom se všichni dovedli smát a radovat. Vím, že je to někdy těžké. Život je někdy příliš smutný a naplněný zoufalostí. Mnoho je na světě utrpení a bolesti. Kolik válek, násilí a smrti. Bůh ví, kolik toho všeho je a bylo.
Oproti tomu stojí nesamozřejmost toho, že máme kde hlavu složit a že máme co jíst, teplý domov...

Viděl jsem knihu s krásným názvem Dějiny ticha. Napadlo mě, že důležité jsou ty naše vlastní osobní dějiny ticha. Však jak málo se dnes člověk noří do ovlažujícího ticha? Kolikrát za den vejdeme do komůrky svého srdce a prodléváme v tichu?
Čím více se dokáže člověk ponořit do ticha a čím častěji v tichu přirozeně pobývá, tím více...

To, co vlastně chceme, není často to, co děláme. Často zaměňujeme to, co skutečně chceme za to, co se od nás očekává. Člověk pak žije život nikoli svůj, ale život svých rodičů, příbuzných, svého partnera anebo šéfa v práci. Celebrity žijí život svých rolí a módních figurín. A ano, pak se nadává na to, jak nás nebaví práce a jak...

Jak je život krásný, když se mu člověk otevře. To znamená žasnout a být vděčný. Úžas člověku otevírá netušený svět. Ne nějaký jiný, nějaký vzdálený, ale svět tento - úžas tento svět otevírá v jeho kráse, která vlévá do duše poznání, že vše je stvořeno jako dobré. Vděčnost pak člověka chrání před egoismem a před panovačností nad tímto dobrým a...

Prázdnota je vstupem. Vyprázdnit se od pojmů, neboť žádný pojem nemůže POJMOUT Boha. Prázdnota musí být otevřeností zářící temnotě. Neboť v prázdnotě zazáří pouze Tajemství, jehož světlo je nestvořené. Oslepí a tím uzříme ono "nic" v nahotě. Taková je zářící temnota v prázdnotě. "Nic", které není koncem. Nicuje nikoli "nic", ale vstup plnosti (a...

Požehnanou noc a probuzení celému stvoření. Je potřeba si odpouštět, neboť celý svět je nemocný. Komukoli jsem ublížil, odpusťte mi to. Prosím.Nechť je každý člověk přítelem druhého. Ať se svět naplní přátelstvím. Nebojujme. Nestrkejme do sebe. Buďme v lásce.

Když si člověk uvědomí svoji omezenost, může ze sebe vyjít. To znamená, že je zde paradox sebepřesažení obsažený v omezenosti člověka. To, co je konečné, se, díky vědomí své konečnosti, otevírá tomu, co je nekonečné.

Když jsem dnes odpoledne prožíval radost z toho, že žiju, byl jsem udivený tím, co dokáže světlo. Údiv se slil s radostí a pokojem. Oknem přicházela světelná záplava. Prodírala se skrze záclony a vydávala svědectví o tom, že správné je žít něžně. Životem se sice prodíráme, ale ve chvíli, kdy pustíme z rukou pomyslné otěže a přestaneme řešit, co...

Šumění andělských křídel je neslyšitelný zvuk, ozvěna věčnosti. Je to podstatná součást stvořeného světa. Neviditelná sféra, která je zde stejně tak, jako voda a vzduch. Do ní se vstupuje branou pokojného srdce. Za závojem každodenní skutečnosti je ukryt šum harmonizující jak se štěstím, tak se smutkem. Je v něm odpověď na velké otázky existence,...

Člověk touží objevovat jiné světy, touží po poznání, vědění a moci. Starý citát říká, že "vědění je moc". Předpokládá se vztah mezi věděním, znalostí, vzděláním a mocí. Po moci se prahne. Realitou je, že k moci se často dostávají i ne zrovna vzdělaní lidé, natož moudří. Vidíme to okolo sebe, ale i v dějinách.Je však vědění a moc to...

Mystik Nikolai A. Gurianov řekl, že člověk, který má vděčné srdce nikdy nic nepotřebuje. Proto nezapomínejme děkovat Bohu v každý čas našeho života. Vzdávejme chválu a oslavujme každou vteřinu naší pouti. Je samozřejmě jasné, že lépe se děkuje za to, co je nám milé a z čeho se těšíme, nežli za to, co je nám útrpné a v čem...

Ve svém životě často mluvím. Jako kněz, začínající učitel na vysoké škole, účastník seminářů, na besedách, s lidmi okolo sebe. Opravdu mluvím často. V posledním asi půlroce jsem si uvědomil, že je sice dobré mluvit, ale ještě lepší je naslouchat. Ve vstupu do postní doby není od věci vypustit ze svého života přílišné mluvení. Sám toho tolik...

Člověk se touží setkat s Bohem. Mnohdy to ani neví. A mnohdy ani neví, že to neví. Zkrátka je to tak veliké Tajemství, že kdybychom věděli, co to vlastně znamená, čím to vlastně je, co to představuje, jak se to děje, jak to "je", tak bychom se, obrazně řečeno, posrali. Tajemství, to není nic tajného, co by bylo přístupné jen...

Vidím tento čas jakožto čas temnoty chrámů. Vysvětlím - podle mě již dnes nelze setrvávat v jistotě přeplněných kostelů. Pokud někde taková místa, totiž přeplněné kostely, jsou, pak jsou většinově výrazem kulturních zvyklostí, návyku, nežli výrazem spirituální hloubky. Vždyť kolik lidí ani neví, že křesťanství není žádná nalévárna teorie, ale praxe...

Člověk toho chce v životě spoustu. Ať už je to profesní anebo osobní život - člověk touží uspět, neustále chce stoupat kamsi vzhůru. Život často dělíme na různé složky, právě třeba tu osobní a profesní. Představujeme si tak, že vedle sebe žijeme různé životy. Nejinak je to s duchovním životem. Většina lidí se při vyslovení toho slovního spojení...

Znáte ten pocit, když se něžně probouzíte? Určitě ano. Určitě to známe všichni, i když tento stav nepojmenováváme.Po temné noci, zabalené do vánku zimy, přichází jemně prosvitující paprsek světla. Proniká oblak nepoznatelnosti, aby se svým něžným hrotem dotkl našeho těla. Tak jedná Nevystižitelné Tajemství, Bůh. Člověka únavou propadlého do spánku...

Nejsladší lásko,v Tobě je i temnota světlem,nehodného člověka přijímáša posvěcuješ srdce s tělem.

Nejjasnější kráso,z nebytí do bytí přivádíš,uvádíš do Tajemstvía neodsuzuješ.

Nevystižitelné dobro,krmíš a ovlažuješ bez rozdílu,všemu vládneš něhoua nic nepožaduješ.

Tobě, Tajemství nevystižitelné,vzdávám chválu,v noci a tichu,při jasu sluncei ve zlořečení nepřátel.

V tichu a radosti děkuju za to, co nemám.V hluku a smutku děkuju za to, co mám.V naději a víře děkuju za to, co nevidím.V lásce a doteku děkuju za to, co cítím.V klidu a míru děkuju za to, co je věčné.Ve strachu a nepokoji děkuju za to, že jsi se mnou.Ve všem děkuju za Tajemství. ...

Taková je skutečná něha - že hořící svíce puká a tríští se vám v dlaních. Střepy, které jsou výrazem něhy, mizí. V dlaních zůstává sám plamen. Hoří nekonečným odrazem věčnosti. V dlaních plane člověku nebeské zrcadlo vyjevující podstatu lidství - totiž něhu. Hořící svíčka, která se tríští, zpívá píseň o potřebě pečujícího doteku. Aby každý nabral...

Světlo, které svítí a do kterého se zadíváte, nás vlastně přibližuje k sobě. Takže tím, že svítí, buď my jdeme k němu anebo ono k nám - anebo obojí. My jdeme tím, že ono jde k nám. Je to pohyb, pouť. Svítící světlo je samotné tím pohybem. Představte si ten zázrak! Viděl jsem světlo, které přichází, ale pochopil jsem, že...

Areopagita hovoří o skutečném poznání jako o umělecké práci, při které sochař odstraňuje všechno, co brání jasnému poznání tvaru. A je to opravdu tak. Stejně, jako se opracovává kus hmoty pomocí úderů, stejně tak se opracovává naše poznání pomocí úderů, ve kterých jsme zbavováni logicky jasných a dokazatelných, zdánlivě správných, věcí. Takové...